„Historii Divadla Ungelt píší nejenom divadelní inscenace, ale také poněkud nenápadnější dramaturgická linie komorních písňových recitálů, v nichž se propojuje divadlo s hudbou. Totiž: Píseň je pro nás příběhem, který je třeba odvyprávět, je malým dramatem, které je třeba prožít. Z toho je zřejmé, že máme největší slabost pro šanson. Ne náhodou u nás měly svůj recitál takové osobnosti jako Marta Kubišová, Chantal Poullain či Světlana Nálepková. A ne náhodou ho u nás stále mají Soňa Červená a Jitka Smutná. Od ledna 2022 pak do našeho repertoáru přibude další hudební lahůdka – recitál Jitky Molavcové. Když totiž tato výjimečná umělkyně vydala uprostřed roku 2021 své písňové album s názvem Zčistajasna, bylo okamžitě jasné, že musí zaznít v Ungeltu. Jitka Molavcová je na vrcholu interpretačních sil a s přehledem ji proto můžeme srovnávat s největšími minulými i současnými, světovými i českými šansoniérkami. Tak mimořádné spojení hudebního a hereckého cítění je unikátní a slibuje naprosto výjimečný zážitek. CD je sice dechberoucí, ale živé provedení, to je teprve něco…“ (Pavel Ondruch)

Z recenze Luboše Stehlíka na CD Zčistajasna z časopisu HARMONIE (https://www.casopisharmonie.cz):
„Pod citlivým vedením vydavatelství Galén vydala letos věčná souputnice Jiřího Suchého svou první šansonovou desku. Jmenuje se Zčistajasna a skutečně – zčistajasna je tu klenot. Mnoho let mě při poslechu paní Molavcové napadá, proč taková herečka, spisovatelka a originální zpěvačka nezpívá šansony, vždyť její hlas je pro ně ideální. Proč je šanson v Česku synonymem, při vší úctě, například pro Hanu Hegerovou či Juditu Čeřovskou…? Zapomněl jsem však začít důvodem, proč píšu o „zábavné“ hudbě. Každý měsíc vyslechnu mnoho nových nahrávek. Nevím, proč se Harmonie ocitla ve fi rmě Galén v seznamu adresátů. Když jsem si nahrávku pustil, od prvního šansonu Lásko má (Brel – Kopta) mě paní Molavcová svým hereckým zpěvem omámila jako čarodějnice Alcina pana Händela (omlouvám se za poněkud krutý příměr). Můj obdiv k mnohotvárnosti jejího talentu každým trackem rostl. Nahlédl jsem do světa Weilla, J+J+J, Kavky a přirozeně Suchého i Šlitra. Jitka Molavcová naštěstí není ani potemnělá jako Hana Hegerová, ani drsná à la Ute Lemper. Její šansonová poetika mi spíše připomíná renesanční arabesky nebo středověké kovotepectví. Není divu, že vrcholem jejího projektu je Suchého slovní minimalismus v Good Night, a hlavně sugestivní výklad jednoho z prvních českých šansonů, duchovní písně Otep myrhy ze 14. století. Zčistajasna vyváží tucty novinkových alb klasické hudby naší a světové produkce."