Do listopadu roku 2018 excelovala v roli Marion Liebherrové paní Jana Štěpánková, která však vzhledem k časové náročnosti reprízování požádala o alternaci. Marion tak nazkoušela Carmen Mayerová. Po tom, co nás paní Štěpánková nadobro opustila, hraje Carmen Mayerová Marion dál, mimo jiné i jako poctu své kolegyni, velké herečce, která vrchol své herecké kariéry spojila výhradně s Divadlem Ungelt. Čest její památce!

O autorovi: Felix Mitterer (1948) je renomovaný současný rakouský dramatik, jehož dílo je mimořádně žánrově pestré. Ve svých profesních začátcích se etabloval souborem komorních aktovek Návštěvní hodiny (které se s úspěchem hrály v Národním divadle v Praze) a posléze napsal řadu dalších divadelních hitů, včetně poměrně nového Pardála. Většina jeho textů je již tradiční součástí repertoáru světových divadel (Účtování v domě Božím, Sibiř, V jámě lvové…).

„Smutné to není, spíše zvláštní. Představením se táhne červená nit, kterou je veliká láska. A ta dokáže možná dělat divy. Možná.“ (Jana Štěpánková)

„Hra je o lidském mozku. Když je nějakým procesem poškozen, vznikají zvláštní až neskutečné situace, připomínající Rubikovu kostku.“ (Ladislav Smoček)

Z kritiky Jana Kerbra (Divadelní noviny):
„Inscenace v sobě obsahuje patřičnou dávku znepokojivého tajemství, při scéně nejasného rozpomínání se seniorů před přestávkou mi naskakovala husí kůže. Jana Štěpánková uplatňuje svoje interpretační přednosti (ironicky podbarvená dikce, přesný timing v pointování replik) v decentním dávkování, František Němec mísí v plnokrevnější postavě neznámého nedůtklivost se zoufalstvím, ony průvodní jevy počátků Alzheimerovy choroby.“

Z kritiky Radmily Hrdinové (Právo):
„Jana Štěpánková obdařuje Marion pro ni příznačnou inteligencí, sebeironickým humorem a ženským půvabem, který nemá co dělat s věkem. Muž beze jména je pro Františka Němce příležitostí rozehrát všechny valéry jeho precizního charakterního herectví.“