Deštivé dny
 
Skupina ČEZ

Americké drama je hrou o přátelství a zároveň kriminálním příběhem. Drsní chlapíci Denny a Joey jsou přáteli od dětství, které oba strávili na chicagském předměstí. Dnes jsou parťáky u chicagské policie. Ve světové premiéře této hry ztvárnily mladé policisty filmové hvězdy Daniel Craig a Hugh Jackman.

Richard Krajčo za roli Dennyho získal cenu Thálie 2012 a David Švehlík se umístil v širší nominaci.

Obvyklá délka představení je 2 hodiny a 20 minut včetně přestávky. Upozorňujeme diváky, že je v rámci představení použito hlasité střelby.

Partnerem představení je Skupina ČEZ.

Program inscenace zde.

ÚČINKUJÍCÍ A TVŮRCI:

Richard Krajčo Richard Krajčo
Denny
David Švehlík David Švehlík
Joey

Autor: Keith Huff
Překlad: Pavel Dominik

Režie: Janusz Klimsza

Výprava: Janusz Klimsza

Česká premiéra: 2. 11. 2012

 

V PRODEJI

16. 12. 2018 19.00h
13. 1. 2019 19.00h
4. 2. 2019 19.00h
10. 2. 2019 19.00h
11. 3. 2019 19.00h
25. 3. 2019 19.00h
8. 4. 2019 19.00h
14. 4. 2019 19.00h
8. 5. 2019 19.00h
13. 5. 2019 19.00h
21. 5. 2019 19.00h
3. 6. 2019 19.00h
11. 6. 2019 19.00h
17. 6. 2019 19.00h
POZNÁMKA

O autorovi: Keith Huff je americký scénárista ověnčený několika prestižními cenami. Podílel se například na seriálech Mad Man nebo Domeček z karet. Vedle své filmové a televizní kariéry pravidelně spolupracuje s hereckým divadlem Chicago Dramatists, pro nějž píše všechny své texty (kromě jeho zatím nejúspěšnějšího dramatu Deštivé dny také například Detektivovu ženu či Ptáče a pan Banks).

Z kritiky Jana Kerbra (Divadelní noviny):
"S tvárnými a maximálně přirozenými představiteli hru v Ungeltu nastudoval režisér Janusz Klimsza, který dialogy mezi oběma mladými muži jen nepatrně aranžuje, ale práce s několika znaky, přibarvujícími příběh, je velice přesná (obvaz, kterým si Denny po zranění stáhne stehno a má ho na džínách prakticky až do tragického finále). Klimsza také citlivě zachází s temporytmem, situace graduje (entrée proběhne kupříkladu v pekelném tempu), dovede po vypjatých emočních bouřích (i střelbě z revolveru) situaci ztišit, případně zvukově „utnout“ – a v sále by pak vznášející se tíhu bylo možné krájet. Krajčův Denny se představuje ve vzácně spontánní, uvolněné kreaci, v řečovém staccatu se mu sice občas rozmlží dikce, ale ta se bude reprízami jistě zpřesňovat. Když se jeho hrdina dostává do obtíží (a to je velmi eufemistický výraz), má herec výraz raněného zvířete v pasti, emoce z něho o překot tryskají a zvláště ve ztišenějších polohách musí i otrlejšího diváka bolet u srdce. Švehlíkův Joey je o poznání rozvážnější, když reprodukuje rozmluvy jiných, jemně odstiňuje hlasy promlouvajících, přitom jde ovšem pořád o jeho sebe-charakteristiku. Sbližování se s Dennyho ženou podává divákům vlastně jako zpověď, při níž se cítí částečně provinile. Souhra protagonistů pramení nepochybně ze vzájemné profesní – i přátelské – důvěry."

Odborná konzultace Petr Marek.