ZRUŠIT
 
Pardál

Pardál

 

Stará žena autem srazí zapomnětlivého muže, který je tolik podobný jejímu zesnulému manželovi. Je už opravdu nesvéprávná, jak říká její synovec? Anebo je všechno úplně jinak? Napínavá tragikomedie, v níž se skutečnost skládá do nečekaných a dojemných obrazců nesmrtelné lásky. Obvyklá délka představení je 2 hodiny včetně přestávky.

Program inscenace zde.

ÚČINKUJÍCÍ A TVŮRCI:

Carmen Mayerová Carmen Mayerová
Marion Liebherrová
František Němec František Němec
Muž beze jména
Ondřej Novák Ondřej Novák
Heinz

Autor: Felix Mitterer
Překlad: Magdalena Štulcová

Režie: Ladislav Smoček
Dramaturgie: Pavel Ondruch

Scéna: Karel Glogr
Kostýmy: Alena Schäferová

Premiéra: 6. 12. 2017

 

V PRODEJI

16. 11. 2019 19.00h
14. 12. 2019 19.00h
PODROBNOSTI

Do listopadu roku 2018 excelovala v roli Marion Liebherrové paní Jana Štěpánková, která však vzhledem k časové náročnosti reprízování požádala o alternaci. Marion tak nazkoušela Carmen Mayerová. Po tom, co nás paní Štěpánková nadobro opustila, hraje Carmen Mayerová Marion dál, mimo jiné i jako poctu své kolegyni, velké herečce, která vrchol své herecké kariéry spojila výhradně s Divadlem Ungelt. Čest její památce!

O autorovi: Felix Mitterer (1948) je renomovaný současný rakouský dramatik, jehož dílo je mimořádně žánrově pestré. Ve svých profesních začátcích se etabloval souborem komorních aktovek Návštěvní hodiny (které se s úspěchem hrály v Národním divadle v Praze) a posléze napsal řadu dalších divadelních hitů, včetně poměrně nového Pardála. Většina jeho textů je již tradiční součástí repertoáru světových divadel (Účtování v domě Božím, Sibiř, V jámě lvové…).

„Smutné to není, spíše zvláštní. Představením se táhne červená nit, kterou je veliká láska. A ta dokáže možná dělat divy. Možná.“ (Jana Štěpánková)

„Hra je o lidském mozku. Když je nějakým procesem poškozen, vznikají zvláštní až neskutečné situace, připomínající Rubikovu kostku.“ (Ladislav Smoček)

Z kritiky Jana Kerbra (Divadelní noviny):
„Inscenace v sobě obsahuje patřičnou dávku znepokojivého tajemství, při scéně nejasného rozpomínání se seniorů před přestávkou mi naskakovala husí kůže. Jana Štěpánková uplatňuje svoje interpretační přednosti (ironicky podbarvená dikce, přesný timing v pointování replik) v decentním dávkování, František Němec mísí v plnokrevnější postavě neznámého nedůtklivost se zoufalstvím, ony průvodní jevy počátků Alzheimerovy choroby.“

Z kritiky Radmily Hrdinové (Právo):
„Jana Štěpánková obdařuje Marion pro ni příznačnou inteligencí, sebeironickým humorem a ženským půvabem, který nemá co dělat s věkem. Muž beze jména je pro Františka Němce příležitostí rozehrát všechny valéry jeho precizního charakterního herectví.“